Nadpis.png
Nadpis_pozadi.png
tjstarflag1.png
PodNadpis.png
Nadpis_Oddil_VM.png
Nadpis_Oddil_YCAR.png
Nadpis_Oddil_Kanoj.png
Lano.png

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (41 | 57%)
Lano.png
TOPlist
Lano.png

loď PEZI - posádka:

 

 

~

loď ELMER - posádka:

 

  • capt. Jan Janatka - YCCL
  • Aleš Pezl
  • Tomáš Petrlík
 
 

Pod plachtami na Tyrhénském moři

 

 

Slavnej příběh odvahy, dobrodružství a spálený kůže napsal Aleš Pezl.

 

 

 

Naší výpravy v červnu 2006 se zúčastnily 2 lodě. Naše loď "Elmer"posádka ve složení: kapitán Honza Janatka, Tomáš Petrlík a Aleš Pezl. Na lodi "Pezi"její kapitán Ivan a členové posádky Radek, Karel a Honza, řečený Džonek. Obě lodě jsou majetkem kapitánů a poctivě jsme je vlekli 1300km tam a 1300km zpátky. V našem případě to znamenalo zhruba 2,5t za autem. Nejednalo se tedy o žádný charter, kde všechno zařídí cestovka a partička si půjčí loď i s kapitánem. Délku a směr naší plavby omezovaly pouze pracovní povinnosti a finanční situace.

 

14.6. Středa

Odjíždíme z Prahy z loděnice na Císařské louce v 11h dopoledne s příznivým větrem v zádech. Před Rozvadovem se dostáváme do bezvětří asi na 3h. Čekáme totiž na Pezi. Vyrazili pozdě a ještě jim to moc nejede. Asi ve 4h konečně přejíždíme hranice. Pezi bez problémů odjíždí, ale Elmer jde do odstavného pruhu. Ověřování cestovních dokladů a TP auta, vleku a lodi. Čekáme nějakou průdu, protože Elmer měří na šířku krapet víc než se smí. Po pár minutách přichází německý celník a podává doklady Honzovi do okýnka. Myslíme si že tím to končí, ale přichází otázka v češtině: Máte nůž? Honza s uvolněným úsměvem začíná hrabat v ledvince. "Ale jo, někde tu je." Celník zažene jeho ruce jako motýly a sám přehrabuje jeho ledvinu připnutou na břiše. Probereme se i my s Tomášem a v domění, že pan celník si potřebuje ukrojit kousek salámu k svačině, hledáme o překot po kapsách, abychom posunuli situaci. Celník nám zkontroluje švýcaráky a propouští nás. Připitoměle se po sobě díváme a propukáme v řehot. "Ty vole, von si myslí, že jedeme s 9ti metrovou lodí na fotbal, nebo co?" Dnes se hraje v Mnichově zápas Němeko:Polsko (1:0). Cesta jinak probíhá ve standardní dálniční nudě. Až na to, že džíp s lodí jede maximálně 110km/h, pak už se vlek nebezpečně kýve Německá krajina pod Mnichovem mi připomíná Sedlčansko. Alpy se objeví zároveň se soumrakem, takže Insbruck projíždíme za tmy. Nevidíme tedy město, kde se zbláznil Ota Pavel a kde jsme málem přišli o Václava Havla. V Brennerském průsmyku si vzpomenu na K.H.Máchu, jak tudy chodil pěšky a na Kuldu s Pajasem, kteří tudy pojedou o pár týdnů později na kolech. Ale to je jiný příběh. Řidiči kamionů v tunelu pod průsmykem začali po mnohahodinovém čekání troubit své blues. Trvalo to několik minut a běhal z toho mráz po zádech.

 

15.6. Čtvrtek

Do Castiglione de la Pescaia přijíždíme brzy dopoledne a během 10min máme loď na vodě a domluvený místo v maríně na 1 den. Odpoledne věnujeme strojení lodě, koupání a zprovoznění lednice s pivem. Jdeme najít místo na vozík a auto po dobu co budeme na moři. Cestou zpátky na loď si dáváme pizzu. Dělal jsem lepší. Dáváme na lodi pár Gintoniků. Dokonce studených a s ledem-Honza má novou, nekřesťansky drahou lednici 12V/3A. Večer po posilnění jdeme na hradby, zákoutí a křivolaký uličky starýho města, západ slunce, romantika. Cestou dolů krátká, silná italská káva a výtečná zmrzlina. Musíme se přece odměnit za tu dlouhou cestu. Škoda, že na náměstíčku stáli funebráci a nakládali mrtvolu. Euforie prvního dne se pomalu vytrácí. Kluci jdou spát, já si ještě balím cigáro a jdu si poslechnout moře. Dobrou.

 

 

 

16.6. Pátek

Vyplouváme dopoledne směr Elba, Marina di Campo, což je přístav na břiše Elby. Vypadá na mapě jako ryba z profilu. Kurz je 270*, to je čistej západ. Vítr není nic moc, pomáháme motorem. Vládne povznesená nálada-konečně na moři. Naše včerejší spáleniny začínají reagovat s dnešním sluncem. Mažeme se nejvyššíma faktorama, co dá loď a balíme se do šátků, čepic atd., takže vypadáme jako Tuaregové. Zkoušíme počechrat rybám ploutve, pomocí plováku na šňůře,k terý se vláčí za lodí a z něj je zpuštěná návnada. Posádka Pezi zná naše záměry, ale bohužel, kormidla se ujímá Radek, který nám splávek neomylně ustřihne lodním šroubem. Dneska ryby nebudou! Moře je zčeřený, jak návesní rybník a dnešní vítr na Beaufortově stupnici marně hledám. Na seznámení s lodí je to ideální. V podvečer vplouváme do přístavu. Probíhaj obvyklý tanečky Pezi, který spočívaj v tom jak se upíchnout na co nejlepší místo a zaplatit co nejmíň peněz. V přístavu je benzinka pro lodě. Má otevřeno do 19h. To bude naše kotviště. Než pumpař zavře, vážeme se k bójce a vaříme večeři. Procházka po městě, pár drinků na lodích a na kutě.

 

17.6. Sobota

Ráno nás pumpař vyhání, ale nechá nás v klidu dosnídat. Vypadá to, že bude pěkně foukat, ale po vyplutí z přístavu a vypnutí motoru je to slabota. Kurz se moc nezměnil, má 260*. Naším cílem je Bastia na Korsice. Asi po hodině se vítr stáčí a sílí. Fouká do zad, tak vytáhneme spinakr. To je taková tenká plachta, co vypadá jako krovka nějakýho brouka. Elmer to na zaďák sype přes 6 uzlů, což je slušnej výkon. Máme radost z čistýho jachtingu. Několikrát si připijeme rumíkem. Je to pro mě magickej pocit, držet po letech v ruce kormidelní pínu. Vítr se znovu stáčí, měníme spinakr za kosatku a plujem na boční vítr. Jednu chvilku docela slušně duní, vylejzáme celá posádka na návětrnej bok, kvůli vyvážení. Jsem šťastnej a spokojenej, tlemím se jak jelito Tomáš zkouší zas pocuchat rybám ploutve, tentokrát prutem. K večeři jsou párky s kaší. Bastia je moc pěknej přístav sevřenej horama, přes který se vždycky, když jsem tam jednou byl, valej mraky. Po večeři se touláme přístavem, fotíme, kupujeme pohledy a rozhlížíme se. Musím říct, že francouzky jsou šmrncovní ženský. Italka je třeba krasavice, ale mám pocit, že se každou chvíli poštěká se sousedkou na pavlači. Kdežto francouzka umí noblesně i vysypat smetí.

Dozvídáme se, že nás porazila Ghana 2:0. V hospodě na korzu chceme zhlídnout alespoň kousek fotbalu Itálie:USA. Objednáváme si točený pivko a dostaneme 6 sklenic a rouru, ve který je 2,5l piva. Dole má kohout.To nás tak rozhodí, že si objednáme ještě jednu. Kradu sklenici.

 

 

 

18.6. Neděle

Chceme z Bastie udělat přeplavbu do Porto Vecchia. Je to asi 80Nm,tak si dáme noční plavbu. Mimochodem,v Porto Vecchiu zemřel při potápění český Elvis Karel Zich. Vyplouváme kolem 15h. Posádka Pezi navrhuje po anglicku zmizet bez zaplacení s tím, že si pro prachy mají přijít sami a podobný kecy. Elmer váhá, ale nakonec souhlasíme. Vyplouváme. Z kanceláře vychází na molo kapitán přístavu a pantomimicky nám tleská, jaký že jsme to pašáci. Už nemůžem couvnout, to by bylo, jako šlápnout do hovna a ještě si v něm zatancovat. Plnej plyn. Jsem na sebe neskutečně pyšnej, jaký jsem hovado!

Chytáme ostrej protivítr a taky vlny. Vítr kolem 4 Beauforta. Pořád na motor, plachty zkoušíme, ale vítr je fakt nepříznivej. Trochu nastoupáme na volný moře a vlny se zklidněj tak, že můžeme zapojit autopilota. Rozdělujem si hlídky na noc. První Tomáš od 10:30-12:00 Další já 12:00-01:30, potom Honza atd. Vypadá to, že budeme jen kontrolovat autopilota a poplujem na motor. Posedím s Tomášem a jdu si tak na hodinku lehnout. Kolem půl 1 točím na náměrným bodu o 15* a o chvilku později zaznamenávám změnu větru o 180*. Fouká nám přímo do zad, ale ne moc silně. Asi tolik, jako je naše rychlost na motor. Poznám to tak, žemůj kouř se mnou zůstává v kokpitu. Budím Honzu na jeho službu, předám informace a uléhám s tím, že mám3h spánku před sebou. Probudí mně ticho. Cítím, že plujem na plachty a docela rychle. Domlouváme se, že Honza ještě chvilku vydrží a pak to vezmu já. Dám si půl hoďky na probuzení a se zapáleným cigárem střídám Honzu. Sype to 6-7 uzlů na zadobok. Beru kormidlo a cigáro mi padá z pusy. Rovnou ho hážu Neptunovi. Za chvilku si zvykám, moře a plachty mě osvětluje měsíc. Držím kurz, do cíle zbývá 13Nm. To znamená, že za 2 hoďky budím Honzu. Ve vodě fosforekuje plankton, kolem mne je pusto a ticho. Jsem rád o samotě. Zameditoval bych, ale vítr mi dává čočku. Mění směr a sílí.

Před Porto Vecchiem musíme počkat na Pezi, mají prázdnou baterku a nemůžou nastartovat motor. Odtáhnem je a zakotvíme. Po vstupu na pevninu okamžitě dostávám tzv. suchou nemoc. Našlapuju zeširoka a motám se. Jdeme na kafe a croisant. Projdeme se a trochu odpočinem. Vaříme splenditní spaghetti. Italové z vedlejší lodi jdou kolem a jen nasávaj vůně. Meju nádobí. Honzova žena Alena je fajn holka, ale je háklivá na sadu "Tefal Ingenio" Proto jeden hrnec ukládám odmočit na dno přístavu. Konečně, proč se nepotopit, naštěstí jen asi 4m. Píšu deník, popíjím červený, kluci spěj a mě se podaří kombinace únavy a alkoholu. Do města jdu vláčně a po návratu hned vytuhnu.

 

20.6. Úterý

Ráno zaspím odplutí, vzbudím se až na moři. Chlapi mi nechali koblihu k snídani. Mám kocku. Honza mi nabízí Smektu, beru Plzeň. Máme namířeno do Bonifacia, fouká do zad, taháme spinakr, valíme 7 uzlů. Cestou pěkná zátoka, zkouším půjčený ploutve, potopím se do 8metrů a sotva stačím s dechem. Nechápu jak to dělá rekordman Štěpánek, že se potopí o 100m víc. Bonifaccio je od moře nádherný. Přístav je malinkej a kotvěj tu hodně luxusní jachty. Čekám, že nám z nějaký jachty řekne "Bonjour" Belmondo. Potkáváme se po domluvě s Tomášovým kolegou a jeho holkou. Zdeněk a Dáša s námi chvilku poseděj na lodi, dáme si pivo a panáka. Přiletěli do Nice, pak trajektem do Bastie, tam si půjčili auto, přejeli do Campomora, což je kousek nad Bonifacciem a teď si dávaj výlety. Jdeme na kapitanát zaplatit kotvení. Choděj tady dost pěkný holky, musíme se krotit v komentářích, občas zaslechneme češtinu. Máme hlad, jdem do restaurace. Dávám si zase pizzu, suroviny dobrý, ale těsto nestojí za nic, asi tady otevřu pizzerii. Kávu dáváme v kokpitu. Máme flek přímo u korza. Díky český vlajce na zádi, občas proběhne ahoj nebo dobrý den od lidí, který stejně jako my nemusej do Chorvatska. Vyrážíme do města, je fakt pěkný. Líbí se mi, jak se frantíci chovaj k domům. Nemažou se s nedůležitejma věcma, jako je třeba omítka. Na prvním místě je funkčnost. Ten styl života je poznat třeba i ve vztahu k autům. Berou auto jako dopravní prostředek a ne jako modlu nebo kult. Dělám si radost a v jednom krámku kupuju kapesní nožík zn. Vendetta. Chlapík mi k němu dává pěkný pouzdro na opasek. Ještě mi ho jde dozadu přebrousit, nakouknu za ním, má vzadu celou dílnu, kde nože vyrábí. Honza vidí moje rozzářený očička a taky si musí Vendettu koupit. Kupuje si o fous větší, protože je kapitán. Dáváme si obligátní večerní drink v kajutě a z mola k nám na palubu skočí pes. Je to evidentně tulák a vypadá to, že by s náma chtěl na Sardinii. Asi tam má fenku. Dělá na nás psí oči,l ehne si na palubu jako doma. Dá nám dost práce ho vyhnat.

 

 

 

21.6. Středa

Ráno dáváme ještě procházku po městě. Nikam nespěcháme, chceme jen přeplout do nejbližšího přístavu na Sardinii-marina Santa Teresa. Je to asi 14Nm. Obdivujeme loď  „Alibi". Je to motorová jachta, má 50m a vysoká je 3 patra. Pluje pod britskou vlajkou. Vyplouváme ve 2h.Kurz 160*. Stoupáme na boční protivítr. Zpočátku docela duní, zmenšujeme plochu hlavní plachty (1 ref) a dáváme menší kosatku. Ke konci plavby vítr utichá-plný plachty. Kotvíme v Santa Terese. Mám hroznou chuť na mušle. Nafoukneme člunek, pověsíme na něj motor a s Tomášem vyrážíme na lov. Podle mých zkušeností jsou skoro pokaždý kolonie slávek na přístavních molech. Na člunku objedem všechny mola v přístavu. Mušlí je málo a jsou malinký, ale trpělivost se vyplácí (nejen u mušlí) Přece jen posbíráme asi půl kbelíku, jen tak z člunu. Do vody se nám nechce, je v ní plno medůz. Vaříme báječný rizoto, po večeři se pouštíme do opravy. Teče nám voda po dně pod podlahou, ale naštěstí je sladká. Vadná příruba pumpy, která žene vodu z nádrže do dřezu. Oprava a vysušení nám zabere dost času, jdeme si potom dát zmrzlinu a kafe.

Popíjíme v kokpitu, z moře připlouvá rybářská loď. Honza s Tomášem nadlábnou člun a vyrazí za ním. Za pár euro přivezou igelitku plnou ryb. Budou zítra k obědu. Honza vyskakuje z lodi na molo. V jedný ruce nůž na kuchání ryb, v druhý panáka rumu. Je rosa, podjedou mu nohy a padá. Švih rukou, nůž o několik cm míjí moje břicho. Válí se na zádech, z panáka nerozlil ani kapku.

 

22.6. Čt „Češi do toho"

Ranní starty nemám nejrychlejší, budí mne Ivan, potřebuje půjčit nabíječku. Je půl 10tý. Honza je fuč, asi šel pro chleba. Večer jsem vyhlíd, že tu maj pěkný záchody, tak si jdu posedět. Dneska máme zápas s Itálií, tak plán je, že se vykoupeme, zašnorchlujem někde v zátoce a odpoledne někde TV v baru. Nám se plán vydaří, fotbalistům už tak ne. Tipujeme na výsledek zápasu. Vklad je 1E. Nikdo netrefí přesně, Ivan je nejblíž. Ospalá sardinkovská vesnička, jedna hospoda plná místních. Ženeme naše chlapce dopředu, ale je to hovno platný, dostáváme 2:0. To je pro nás konec. Ať žije Ghana. Alespoň nebude nablito na Staromáku. Sníme ryby z pečenky, jsou samá kost, normálně mám ryby rád, ale moc jim nedám. Na mole popíjíme pivko s kapitánem přístavu, snažíme se poklábosit o fotbale, ale moc to nejde. Připravujem si mušle na zítřek. Asi 20l škeblí a 3 lidi 2h práce dají tak půl kila masa.

 

 

 

23.6. Pátek

Ukázka námořní komunikace-fakt profi-večer jsme lehce zakalili. „Pezi,Pezi tady Elmer, jsme hned za rohem, v první zátoce, tam se potápíme". Potápění a šnorchlování hned v první zátoce. Lebedím si, jak mne studená voda dostává z kocoviny, když najednou-žah ho-medůza přímo do žaluda. Jediná medůza široko daleko a vybere si mne. Ach jo. Několik dní to vypadá jako venerická choroba. Začínají pěkný pařáky, dáváme si odpočinkovej den. Nacházíme se v „Parco nazzionale" Maddalena. Platí tady spousta omezení. Odpoledne se pěkně rozfouká, tak pár mil jachtingu, taháme spinakr a sypeme 7-8 uzlů. Myslím, že větší rychlost Elmer asi nevytáhne. Za výběžkem měníme kurz, mění se vítr. Chceme svinout spinakr, povolujem otěže, síla větru vytrhne kladky ze záseků. Několik dlouhých okamžiků volně poletují nad lodí, je to docela adrenalinovej zážitek, společným úsilím se nám daří zkrotit neposlušnou plachtu, aniž by se něco stalo. Dáváme ještě koupačku v zátoce. Já s Honzou jedem v člunku na břeh, hledám naplaveniny. Nacházím bumerang, jednou se mi vrátí, pak už ne. Vplouváme do Porto Massimo. Ospalá díra, jenom apartmány a 3 bary. Ani obchod tady není. Kotvíme na bójce, je to levnější. Nemáme chleba. Nevadí, k večeři jsou výtečný spaghetti Frutti di mare, ze včera připravených slávek. Ale nemáme už žádnej chlast a do piva se nám nechce. Tahám Pastis koupenej na Korsice s tím, že ho dovezu do Prahy, ale vem to čert. Tomáš nechce, není mu dvakrát dobře, tak polehává, snaží se spát. Vynechal dneska Kinedril, ale pak přece jen trochu zafoukalo. Honza se zpočátku nad Pastisem vofrňuje, ale pak se překoná. Pindáme o všem možným, hlavně starý historky a později o ženskejch. Je znát, že už jsme nějakou chvilku jen pánská společnost. Jak psal Sváťa Karásek:"Vidím kundu i v patce chleba".

 

24.6. Sobota

Odplouváme dopoledne a kotvíme v zátoce"za rohem", lehce šnorchlujeme a za chvilku je zátoka plná lodí. Prostě víkend. Plujem o dům dál, chytnem se na bójku. Přijde hlad, vaříme, meju nádobí a opět jako v Porto Vecchiu mi jeden kousek vypadne z lodi. Tentokrát talíř a na 12 metrech. Beru ploutve, šnorchl a jdu na to. Na dno se dostanu, ale je tam asi metrová tráva. Zkouším to několikrát, pak mne píchne v uchu a docela rád se na to vykašlu. No nic, Honza bude muset talíř oželet. Vedle kotví nádherná regatovka. 4 sálingy, britská vlajka. Zakotví a z lodi se ozvou staří dobří Rolling stones. Jo, ty uměj žít. Připlouváme do Cannigione. Chlapík na mole nás bezpečně zakotví. Poznává českou vlajku, byl dvakrát v Praze. Říká, že se u nás vaří dobrý pivo. My zas, že Italové hrajou dobře fotbal. On na to, že fotbal ho nezajímá, ale pivo pije. Tak jedno Plzeňský dostane. V přístavu se staví pódium a chystá se nějaká sláva. Dovídáme se, že město má narozeniny. Tak všechno nejlepší. Doplníme zásoby a večer vyrazíme na muziku. Je to celkem nuda, ale běhá tady spousta mladých sardinek. Potěšíme oko a jdeme na loď. Přijdou za námi z Pezi a posedíme do 4h. Uhů.

 

 

 

25.6. Neděle

Vstává se nám těžko, ale je takový vedro a dusno, že se těšíme do klimatizovaného obchodu. Nakupujeme jen čerstvý pečivo, maso a klobásky na večerní grilování. Elmer vyrazí z přístavu tradičně první. Nebe se zatáhne spadne pár kapek, který snesou trochu prachu ze Sahary, takže čerstvě umytá paluba je červeně kropenatá. Kotvíme a koupeme se i když počasí není úplně ideální. Vzátoce něco loví parta chlapíků. Honza se jde podívat blíž a zjišťuje, že pojídaj syrový mořský ježky a hrozně si to pochvalujou. Čekáme na Pezi, dáváme kávu a relaxujem. Je totiž neděle a máme spoustu času. Cestou nacházíme už druhej utrženej fender, což je kromě značky kytar taky takovej nafukovací polštář, kterej se věší na bok lodí, aby se o sebe nepotloukly v přístavu. Pěknej kousek. Hledáme krytou zátoku na klidný kotvení. Chceme ogrilovat ranní nákup. Severovýchod Sardinie rozhodně není pustina. Nakonec nacházíme pěkný záliv Pedero. Dokonce i s opuštěnou pláží. Grilujem a rozděláváme na pláži oheň. Vzpomínáme na různý čechy-žháře, kteří zapálili krajinu v různých destinacích. Je to paráda, počasí se vybralo, západ slunce, noční koupel. Zatím jeden z nejhezčích večerů. Sbohem Sardinie, zítra stáčíme zpět na Korsiku.

 

26.6. Pondělí

Vyplouváme před 10tou. Čeká nás 55Nm. Občas zkoušíme plachty, ale vítr je nepříznivej, vane přímo proti a většinou ještě slabě. Byl by ideální, pokud bychom chtěli plout do Říma, ale tam nechceme. Přeplouváme nad příkopem, jednu chvílku máme pod kýlem 1000m. Jinak se docela poflakujem, kormidlování obstará autopilot. Po poledni se zchladíme ve vodě, docela připaluje, v Praze jsou tou dobou větší horka. Holt prcháme před vedrama na jih. Jsem zvědavej, jestli budem jednou utíkat před zimou na sever. Jo a v tom největším pařáku si pouštíme Cimrmany. Dobytí severního pólu. Měníme vlajky. Stahujeme Sardinskou, kde je Pascal Paoli 4* a vytahujem Korsickou, kde je jen jednou. Do přístavu Solenzara vplouváme kolem 9tý večer. Milej starší francouzkej pár nám pomáhá vyvázat loď. Jdeme na obhlídku městečka. No městečka, spíš vesnice, kde je málo místních a většina domů jsou hotely a apartmány. To je bohužel stinná stránka cestování  plachetnicí, že maríny jsou většinou v tustických zónách, tak má člověk málo možností poznat místní život. O to víc se při plavbě může dozvědět sám o sobě. Opláchneme sladkou vodou nejdřív loď a potom sebe.J e dusno, tak je to příjemný osvěžení. Ochladí se až po 11tý večer, tak si otevřeme perlivý víno, popíjíme v kokpitu.

 

 

 

27.6.Út - 28.6.St

Probouzí nás až Honza před 10tou po návratu z nákupu. Koupil pečivo a asi půl kila krevet, který mu nechali místní při bitvě o plody moře. Vaříme je kolem 2hý. Je to labužnickej zážitek. Vůbec si v tomhle směru nic neodpíráme. Pořád se cpeme různejma místníma sýrama, sušenejma uzeninama atd. Vyplouváme před 4tou. Čeká nás noční plavba 78Nm na ostrov Ciglio. Cca v 8 ráno bychom měli přistát. Moře je zatím pěkná flauta. To znamená skoro bezvětří a žádný vlny-prostě volej. Plujem na motor a autopilota. Dáváme lehkou večeři z výše popsanejch lahůdek a k tomu sedmičku korsickýho vína. Vychutnáváme pěknej večer. Přijdou nás po západu slunce pozdravit i delfíni. Rozdělujem si hlídky, noční plavba je klidná, jenom Radkovi, kterej drží hlídku na Pezi se kolem 4tý zdá, že po něm jdou korzáři. No, nevím co chlapci pili! V půl 5tý beru hlídku. Proplouvám kolem ostrova Monte Christo. Na něm je údajně přírodní rezervace, ale myslíme si, že tam maj Italové rakety, nebo tak něco. Loď se k němu nesmí přiblížit blíž, než 5 mil. Jednou jsme při noční plavbě byli unavení a chtěli jsmeu něj zakotvit v zátoce a trochu se prospat. Než jsme zakotvili, už na nás mířili carabinieri. Ze začátku to vypadalo,ž e nás čeká doživotí na pevnosti If, nebo strašlivá pokuta, ale po kontrole dokladů vychladli. Byli to 2 chlápci a 2 holky. 1pár „přírodovědci"a 1pár policajti. Řekli ať si schrupnem a vypadneme před rozedněním a jestli na nás přijede pobřežní stráž, nemůžou pro nás nic udělat. Napadlo mne,ž e by nebylo špatný pozdravit starý známý, ale podruhý už bychom nemuseli mít takovou kliku, tak se radši držím kurzu. Nádherný rozednění a východ slunce nad Cigliem. Hážeme kotvu v zátoce a jdeme se dospat. Budí nás Honza kolem 10tý, nemohl už spát a přivez v člunu chleba a koupil kalamáry a krevety. Dáváme koupel, já musím na pevninu. Někde u Monte Christa mi došel poslední papírek a nemůžu kouřit. Pezi nás hledá a přitom obkrouží celej ostrov. Ještě, že není velkej. Je horko, dáme zmrzlinu, kupuju papírky a utíkáme zpátky na loď. Na pláži je pro nás fakt moc lidí a není ani na co koukat, protože Italky zásadně neodkládají horní díl plavek. Přeplouváme do městskýho přístavu, cestou ještě jedno zakotvení a pokoupání. Nacházím už 3tí fender uvězněnej mezi balvany. Musím pro něj takovou úzkou tryskou pod vodou, ale přece ho tu nenechám. Honza má radost, jsme nejlíp chráněnou lodí široko daleko. V maríně je Pezi, chytli poslední volný místo. Neva, na kotvě kousek od maríny Honza připraví kalamáry a krevety, olizujem se až za ušima. Počkáme, jak se vyvrbí situace v přístavu, když tak v 7 zavírá pumpa, což je možný útočiště. Nakonec to tak dopadá, vyvazujem se na pumpě, což má tu výhodu, že se nic neplatí, ale zase musíme zmizet do 8 ráno. Couráme městem, Ciglio je díky blízkosti pevniny hojně navštěvovaný, takže tu je bohatej noční život. Sedneme si v baru na Heineken, Za chvilku dorazí posádka Pezi. Vyleze z nich, že to ráno nakopnou na Castiglione a domů. Ivan chce dostat loď na vodu na Slapech, tak aby stihli jeřáb. My se o den připravit nechceme, tak se postupně rozjede rozlůčková pařba. Končí to pěkným plotem z Heinekenů a ještě závěrečnýma drinkama na Elmeru.

 

29.6. Čtvrtek

I když jsme natáhli dva budíky, probudil nás až pumpař, úplně pitomí vyplujem na dospání na kotvu před marínu, ale houpe tak, že vyplujem na St.Stefano. Docela fouká, Tomáš chvilku kormidluje, pak si jde lehnout, později si vůbec nevzpomíná, že držel pínu v ruce. Ve St.Stefanu pro nás není místo, tak zakotvíme na fleku nějakýho rybáře, projdeme město. Je horko, jazyk se lepí na patro, ani výborná zmrzlina nepomáhá. Honem do zátoky, vykoupat a natáhnout se. Usnu na slunci a probudím se po chvilce pěkně spařenej. Přeplujeme pár mil do Talamone, kde samozřejmě není místo, ale je tam pumpa. Projdem si typický středomořský městečko, v úzký uličce si dáme preso, výhled z hradeb. Večer je oslava mejch kristovek. Dáváme si šampus „Martiny". Tomáš vytáhne 3 doutníky, tak je spálíme. Jsme chytrý asi do3h.

 

 

 

30.6. Pátek

Vstáváme svižně a míříme do domovskýho přístavu. Je to asi 25Nm. Postupně se rozfoukává, tak si ještě užíváme pěkný jachtání, plujeme na stoupačku. Podél pobřeží jsou zvoničky se signálním ohněm, které sloužily k varování před nájezdy pirátů. Balíme loď, jdeme pro auto a vozík. Jeřáb nás vytáhne, jdeme ještě do města na jídlo. Předtím ještě naposled vykoupat, hážeme do moře drobný mince, jako úplatek Neptunovi, odjezd. Ujedeme asi 200km a pod Parmou je uzavřená dálnice kvůli nehodě. Objížďka je asi 30km přes slušný hory. Je to docela adrenalin, 180* zatáčky, stoupání jak prase, nahoře sněžný tyče podél silnice a dolů to samý. Brzdy vaří, za námi kolona, trvá nám to 2h. Potom už to docela jde, střídáme se o volant, většinu dá Honza.

 

1.7. Sobota

Přijíždíme na Cindu v půl 3tí. Dáváme loď na vodu. Rozhoduju se, že ještě přespím na lodi. Na to abych vyrazil do města mezi tramvaje, auta a lidi jsem frajer nasolenej. Moře je nádherná krajina. Je totiž pokaždý jiný. Přijde jinej vítr, loď se jinak chová na různých vlnách, člověk musí být neustále ve střehu, ale zároveň cítí, že když se nebude s mořem prát, ale podrobí se jeho rytmu, stane se součástí něčeho většího, co přesahuje chápání naší civilizace.Je to pořád někde v nás, jinak by nás to na moře tak netáhlo.

facebook.PNG
Lano.png
Pokračování zde
Lano.png
Lano.png
Lano.png
Vodě zdar!
Výstřižek.JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one